Můj první HROB

Můj první HROB. V pátek večer dorážíme na hotel v Klínech, kde už v restauraci sedí Jirka s Míšou. Tak se ubytujeme a vyrážíme za nimi do restaurace, kde si dáme láhev vína a palačinky. Aničku jsme uspali a aby jsme oba mohli být v restauraci, stáhli jsme si chůvičku do mobilu. Naštěstí to nebylo na pokoj daleko. Příjemně strávený večer a hurá do postele. Další den ráno na snídani formou švédského stolu, uspat na chvilku Aničku a pak v 10:20 máme start. Ten jsme nestihli o dvě minuty, ale nám to nevadilo. Ještě jsme udělali na startu fotečky a hurá do terénu. Anička byla dobře oblečená a já taky.

Jen jsem si připadala jak debžon s rukavicemi na lyže, ale co, hlavně že je teplo. Vítek se zahřál Aničkou na zadech. Hned na začátku zakufrujeme, ale dobrý – našli jsme první kontrolu a hurá na další. Mám pocit, že stále chodíme do kopce. Anička je stále v pohodě. Nevzteká se a sedí v krosničce jako kosmonaut. Při cestě z druhé kontroly na třetí stoupáme po cestě a ejhle – on to byl snad potůček v cestě. Všude samé listí a voda a bláto. Ještě, že jsem byla oblečená jako vidlák 😀 Cestou dolů podél vleku (prvně konečně dlouuuze dolů) potkáváme Jirku s Míšou. Bylo vidět jak to papaj 🙂 Jdou rychle do kopce, ale Jirka se na chvilku u Aničky rozněžnil a hezky jí zamával.

Nejhorší úsek byl na kontrolu č.112. Anička radši usnula a já se nedivím. Taky bych to radši zaspala. Cesta dolu byla strašná, ale nahoru ještě horší. Musíme sejít prudký kopec po žluté TZ, na jehož začátku je upozornění, že je dobré použít trekingové hole. Vítek si na tohle místo vzpomíná, protože už ho absolvoval před dvěma lety v rámci Z3V s Honzou. Myslela jsem, že nedojdu a chvilkama jsem musela čekat, až mě plíce doženou. Plíce došly, ale kyčle odešly 🙂 Čeká nás už jen jedna kontrola a cíl. To už bereme jen po cestách. Jsme rádi, že razíme cíl  a to nás měl čekat ještě jeden okruh, kde byly kontroly v pevném pořadí. Uff. Docházíme na pokoj, já tam došla jako kachna a Vítek malém přišel o záda. No tahat cca 10 kg je nic moc. Je dobrý, že to dal. Já ho obdivovala v těch kopcích, co jsme pomalu šplhali nahoru. Na pokoji zjistíme, že Anička má zmrzlý nožičky a ručičky jak chuděra seděla v krosně. Ale byla šikovná a ani nezabrečela. Je to holka statečná. Vždyť jsme na trati byli 3 hodiny a 40 minut. Dali jsme sprchu a hurá na obědovečeři. Večer se pozdravíme s Jirkou a Míšou v místní restauraci a všichni to brzo balíme. Já jdu s Vítkem na masáž. Jasně, že zvlášť. Museli jsme se vystřídat u Aničky. Masáž byla super a po Stardance hurá spát. U nás jasno – v neděli nejdeme. Ráno cestou na snídani vidím Jirku, jak jde krok sun krok. Jsme mrtvá smíchy. Já jdu jako kachna a Jirka tahá nohu za sebou. Takže taky nejdou. Má něco s patou. Jsme zřejmě dobrý oddíl :-D. V sobotu jsme nachodili 14 km a převýšení bylo 650m. Jirka s Míšou dokončili i druhý okruh, takže toho měli v nohách podstatně více. Kdopak nás bude reprezentovat na příštím HROBu?

Jitka

Příspěvek byl publikován v rubrice Reporty ze závodů. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.