V srdci mír a v duši klid aneb orienťákem navždy

Mám pocit, že jsem se znovu zamiloval. Orientační běh mě letos baví nějak víc a po posledním víkendu mám pocit, že už není lepšího sportu. A může za to trochu Luboš, ošklivé počasí, lidé z našeho oddílu, Týnec, vlak… zkrátka od všeho něco. Ale začnu své vyprávění od začátku.

Na sobotní závod do Týnce jsme měli jet celá rodina, ale vzhledem k deštivému počasí jsme to odpískali a tak jsem řešil svou dopravu, abych nejel jen sám. Jenže Vašek jede s Luckou z Prahy a zpátky asi na výlet a Luboš jede brzy kvůli ostatním pasažérům. A čekat tři hodiny na svůj start se mi příliš nechtělo. Ale právě Luboš mi připomněl, že je dnes Den Země a že je ode mne hezké, že se chci k někomu vecpat a neznečišťovat ovzduší zbytečnou jízdou. On Luboš některé věci vidí i cítí trochu jinak než já a je fajn slyšet jeho názory, které člověku otevřou i jiné obzory. A právě tím mě přivedl na skvělý nápad, který však nahlas vyslovila Jitka. Jakoby viděla do mé hlavy. Asi vidí, protože se to nestalo poprvé. POJEDU VLAKEM! Při pohledu na jízdní řád a na čekačku 40min na Hlaváku při přestupu mé nadšení mírně upadá, ale to už je tu zase má na vše připravená žena s dalším dobrým nápadem. Sveze mě na metro do Letňan a díky tomu nakoupí v Globusu. Spojí příjemné s užitečným. A tak se kolem půl 11 loučíme v Letňanech a já se vydávám do již skoro zapomenutých vod – užití kolejových vozidel (metro a vlak). V peněžence už asi rok a půl schovávám lístek na MHD a ten se dnes hodí. Navíc zjišťuju, že Týnec je ve čtvrtém vnějším pásmu PID a tak si možná můžu koupit lístek v automatu místo u okénka ČD, což vždy vyšlo levněji. Rychlý dotaz a už mám lístek a ještě jsem v automatu našel zapomenutou pětikorunu. Když se daří, tak se daří. Pět minut před odjezdem už sedím v prázdném vlaku a těším se na cestu. Od té doby, co nemám služební auto, budu asi vlak využívat častěji, je to fajn. Aspoň je čas na knihu. Celý lačný sleduju ubíhající přírodu a jsem až dojatý, když vidím přistupující turisty, kterak se radostně vítají s kamarády ve vlaku a tiše jim závidím. Hlavou mi letí myšlenka, že by bylo pěkné občas jet na závody vlakem ve větší skupině. Cestou pomáhám jedné paní při vystupování s kočárkem a to hned 2x, neboť si spletla stanici. A při čekání na zpožděný vlak v protisměru v Jílovém se v teple a suchu převlékám do závodního. Mám větší štěstí než Ondra, který díky zpoždění nestihl start. Já mám velkou rezervu.

A už je tu Týnec a já jdu směr škola. V areálu na mě dýchne nostalgie a vynoří se vzpomínky na turistický závod a můj medailový úspěch. Dnes to bude jistě jiná káva, ostatně jako vždy v OB, ale to mě právě o to víc baví a motivuje. Potkávám Honzu Koldinu promočeného u vyčítání čipu, odhazuju v tělocvičně krosnu, beru popisky a vyrážím na start. Trochu prší, ale nijak mi to nevadí. U startu se chvilku schovám pod Míchalovic deštníkem, ale brzy odchází a naštěstí přestává pršet. Závod absolvuji celkem úspěšně a s dobrým pocitem – 3 chybky mě odsouvají na celkové 10. místo. Při porovnání s Lubošem je můj kamarád rychlejší o 3 minuty a já jsem rád, že jsem mu tím mohl udělat radost. Porazil mě regulérně, nijak jsem se neflákal. Dáváme dobrý chai s mlékem a kardamonem a připíjíme si na další úspěchy v H35. Mimochodem jako čtvrtý se v naší kategorii umístil nějaký Petr Šemelík z Kladna, kterého jsem tak trochu vystřídal v novém zaměstnání. Mám jeho PC, jeho mobil a jeho židli – svět je malý, že?

Celý den vč. deštivého závodu jsem spokojený, klidný, šťastný a rád, že dělám to, co dělám a s kým to dělám. OB mě strašně moc naplňuje, protože je to pohoda, radost, přátelství a v neposlední řadě jsem rád, že mě v tom podporuje rodina. A těším se na vícedenky v létě a na žebříček „B“ za 14 dní a na společný trénink 3. 5. a přijde mi, že závodit by se mělo snad každý den. Nebo se alespoň občas sejít jako oddílová parta. Třeba ve vlaku cestou na závody 🙂

Příspěvek byl publikován v rubrice Reporty ze závodů. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

1 komentář: V srdci mír a v duši klid aneb orienťákem navždy

  1. zuzka procházkovic napsal:

    Hezkej článek!! Ale na cestování vlakem na závody mě osobně spíš nenalákáš 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.