SOOB TJ Sokol Kralupy nad Vltavou

Středočeské štafety puberťáka.
Právě vyrážím, jsem zvědavý jaké to bude. Sedím v autě už 30 minut, poslouchám Evropu 2 a přemýšlím nad závody. Nastoupil jsem do autobusu, pozdravil se s kamarády a jedeme. Holky jsou tady hezké, ale nesmím se nechat svést z cesty. Teď si užiju několika hodinovou cestu. Dorazili jsme na shromaždiště, postavili stan a teď už jen čekání na start. Doběhl jsem, jako třetí úsek naší štafety, bohužel prvnímu úseku se stalo něco s kolenem, museli jsme to pak s druhým úsekem dohánět. Teď si jdu dát něco teplého. Jsme ubytovaní, i po večeři. Relaxuji. Ostatní kluci jsou u holek( bůh ví co tam dělají). Mě to nelákalo a tak jsem zůstal na chatce. Jdu tedy spát. V neděli ráno se nám s klukama vůbec vstávat nechtělo, ale museli jsme díky snídani a odjezdu na štafety po osmi člených društev. Jelikož jsem z mé štafety vybíhal poslední, měl jsem skoro 4 hodiny času na povzbuzovaní dalších týmů. Po závodě jsem se už jen najedl a jeli jsme zpátky domů. Víkend se mi líbil. Poznal jsem nové super lidi a závodově, až na jednu chybku, mi to vyhovovalo. To je asi vše Děkuji za přečtení (psal jsem to za pochodu, takže žádný zázrak to není) Jakub Holešta

Jak jsem se nedostal do finále.
   Navazuji na předchozí skvělý článek, ale tentokrát už žádná příprava, ale přímo Mistrovství a Veteraniáda ČR na klasice. Pořadatelé objednali závodníkům nádherné počasí, připravili úžasnou arénu a zmapovali prostor mezi mezi Jabloncem a Bedřichovem, typický podhorský terén, prudké svahy se žulovými balvany. Měl jsem v plánu se dostat do nedělního finále, ale už na 1.kontrolu jsem věděl, že se do finále nedostanu. Šíleně jsem zakufroval, naběhl jsem do špatného průseku, nehlídal jsem směr. Potkal jsem přitom Boba, byl z toho viditelně nadšen, ale nebyl jsem si jistý, jestli z toho, že mě zase viděl, nebo že jsem pěkně zakufroval. Do finále se přesvědčivě dostala Magda, skončila 7. v D35, velký úspěch, a skoro Hanka, chyběly jí dvě minuty. I Šárka, Míša, Marcela, Náčelník a Bob se drželi statečně a také se neztratili. V sobotu po kvalifikaci se část výpravy, v čele s Náčelníkem, vyšplhala na Královku a zbývající část, v čele s Bobem, na rozhlednu Císařský Kámen. Kdo moc na neděli neodpočíval, udělal velkou chybu. V neděli na všechny čekala mnohem těžší trať než v sobotu, dvojnásobné převýšení, více kontrol, hodně kamenů a pestré porosty. Ale srdce orientačního běžce muselo jásat, stavitelé připravili tratě, s velkou možností postupů v nádherném prostředím. Po nedělním závodě doháníme energii v restauraci, Bob měl takový hlad, že mi snědl půlku oběda, na který jsem si musel půjčit. Ale já mu odpouštím. A pak na louce sledujeme na živo finále DH21 nebo na velkoplošné obrazovce postupy závodníků. Kdo nebyl, může se mrknout na TV záznam ze závodu, od pátku doporučuju, zde: https://www.ceskatelevize.cz/porady/10183677624-sportovni-beh-a-chuze/ 219471291282005-m-cr-2019-klasicka-trat/

Luboš

Příprava na MRČR – Bedřichov Tak jsem v rámci přípravy na MR že se podívám do Bedřichova, jaké nás na podzim čekají terény. A to jsem neměl dělat… Sice mne Ondra v autě informoval, že si bere busolu ( !). Toto mne mělo varovat, ale říkal jsem si, že letos jsme toho prošel dost na to aby mě nějaký český lesík zastavil. Tak Alena, Katka, Ondra a já jsme se octli mezi prvními (!) na hlavním parkovišti v Bedřichově. Za chvíli se na testování objevili Zuzka, Vašek a Magda. Počasí bylo celkem pěkné a hlášení o bouřkách jsme všichni brali jenom jako nějaké strašení. Závod začal mou malou chybkou. Mapa byla papírová, ale pod vlivem dosavadního vývoje počasí jsem si nevzal obal. Zprvu to byla malichernost, později to byl problém. Trať nebyla jednoduchá a mapa toho na rozdíl od terénu mnoho neobsahovala. V rámci generalizace byl zaznamenán každý 2536 kámen větší jak jeden metr a 1186 význačný strom. O cestičkách a průsecích nemluvím, ty byly občas zaznamenané… Až do sedmé kontroly ty bylo složité, ale šlo mi to. A z pýchy jsem se pochválil, to jsem neměl dělat. Podle mapy to bylo všechno zelené s několika průseky, pár kameny a dvěma význačnými stromy. Tak jsme do toho vběhl. Dá se říci, že z mého pohledu se jednalo o neprůběžný hustník plný skalek a jejich srázů , kde význačné stromy byly od sebe vzdálené cca 1,5m. A nastala houbařina ( i když upřímně do takového houští bych pro houby nelezl ani kdybych je tam viděl), ale kontroly jsem se tam vydal hledat. V okamžiku jsem nevěděl, kde jsem. V lese bylo úplně něco jiného než v mapě. Nejhorší to bylo v tom, že kontroly byly na okraji mapy, takže jak to vypadá s lesem za kontrolou nebylo vidět. A u mne vznikala panika, co budu dělat až tu kontrolu minu. Najednou se setmělo a začala bouřka. Mapa se mi postupně trhala a já byl uprostřed neznámého hlubokého lesa. Tak honem pryč… Abych neztratil poslední možnost záchrany, tak jsem schoval zbytky mapy pod dres. Najednou začaly padat kroupy, po nějaké době jich bylo tolik, že krajina vypadala jako pokrytá sněhem. Za občasného kouknutí se do zbytku mapy, jsme se probojoval do cíle. A boj to byl tvrdý. Upřímně řečeno, bloudit prakticky bez mapy za běsnění bouřky a trvalého krupobití ( Katka měla obavu o to zda to přežije auto ) nepatří mezi vrcholné zážitky běžce OB. ( V případě požadavku, jsem ochoten v nějakém občerstvovacím zařízení to dovyprávět podrobně, ale popis toho co se dělo dál, by dalo na Jiráskův román.) V cíli mi říkali: „ Tys toho v lese moc nevidě, co? „nechápal jsem co tím myslí až při doběhu mi Katka říkala: „ Podívej se do zrcátka auta jak vypadáš“. Tak jsme se podíval. Bylo na mne hned vidět, že jsem s matkou Přírodou bojoval tvrdě a rozhodně to nevypadalo na mé vítězství. Jizvu na nose mám ještě teď… Proto závody v Bedřichově rozhodně vřele doporučuji.

Vašek D. 

Na konci července se Kralupáci vydali, jako už tradičně, hájit tyrkysové barvy na Bohemku do předhůří Lužických hor. Jede nás pěkných 21 kousků, z toho 7 rozverných náctiletých, jedno torpédo Vašík a jedna ležací Gábinka. Díky včasnému příjezdu do kempu v Novém Boru v úterý odpoledne (ano, také Vašek s Luckou dokázali někam dorazit včas a jako první z Kralupáků) stanujeme všichni pospolu a najde se prostor i na přístřešek uprostřed mezi stany. Luboš s Jirkou se ujímají rolí plánovačů výletů, pečující jednotky, Marcela výživové poradkyně a snídaňářky pro naše náctileté.

První tři etapy se konají u Radvance, hned vedle Nového Boru. V okolí Havraní skály a údolí samoty. První etapa klasika, poté krátká a tak se to střídá. Na klasice trať spíš kratší a kontroly relativně blízko u sebe. Terén zvlněný, údolíčka, balvany a občas masivy skal, mokřady a občas nějaká ta hlubší bažinka. Na krátké je to opravdu krátké, s vysokou koncentrací kontrol i závodníků. Není výjimkou, že se s několika běžci přetahujeme o postup a minipěšinku v terénu. V elitní kategorii máme zastoupení v podobě Honzy Kol. a Ondry (H21E). Zuzky jsou v D21A. Poslední dvě etapy E4 a E5 jsou u Filipova nad Českou Kamenicí. To už je terén náročnější pro skalní fajnšmekry. Samá skála, údolíčka, jámy, hodně popadaných stromů, hodně skopce do kopce, i když celkově tratě nejsou moc dlouhé. Počasí je tropické, kolem třiceti stupňů, sluníčko nemilosrdně peče, mráčky v nedohlednu, a louka se shromaždištěm a oddílovými stany se mění v rozžhavené peklo. Kdo startuje hned po deváté má ještě trochu milosrdnější podmínky. Vašek s Luckou a Gábi trhají po prvním uškvařeném dni partu a namísto oddílového stanu (ano, tentokrát zde stojí i nový žlutomodrý stan Kralupáků) se ukrývají v lese na kraji louky. Kvůli stínu, teplotě, ale i klidu. Což kvituje hlavně Gábinka. V lese je spousta větviček a jehličí na prozkoumání a taky hamaka mezi stromy, kde se náramně dobře spí.

Dařilo se nám velmi. Háňa až na jednu etapu vyhrála kategorii D16B a celkově zvítězila s náskokem 61 minut. Luboš byl s přehledem druhý v H40B. Magda se srdnatě probojovala na stupně vítězů. Po méně povedené etapě E1 a 14. místě se postupně dotahovala na vítěze a skončila celkově třetí v D35B. Dařilo se celkem i Lucce, která skončila 3. a 4. v E2 a E3 v D21C. Luboš s Ondrou si po E2 střihli i sprintové štafety a celkově si vedli dobře a porazili Bauerovic (tak o to šlo přeci především). Celkově mezi týmy skončili KPY SOOB na pěkném místě na první stránce ze tří. Pivních štafet se Kralupy neúčastnily, jelikož při testovacím pokusu byli schopní vyexovat pivo jen Vašek a Honza Kol. Luboš, Jirka a Ondra nasadili spíše tempo vychutnávání odpoledního kapučínka.

Celkem závody prověřili i pečovatelské schopnosti. Tobiáš si užil první etapu a E2 už zabalil se zlomenou rukou, kterou bylo nutno operovat a sešroubovat. Nešťastný pád. Prý místo Marceliných míchaných vajec zkusí dietu v českolipské nemocnici. Ráno před E2 se Vaškovi zosminásobil ret, když ho do rtu bodla vosa. Startuje jako největší rváč a děsí soupeře. E3 zlikvidovala další omladinu, když se Míša předčasně vrátil z lesa. Bolehlav, celková slabost, závratě, pravděpodobně z vedra. Naordinován klid, mokrý hadr na palici a stín. Asi solidarita s Tobiášem. Šárku bodla vosa do rtu. Vejřažkovic Anička a David mají tužší kořínek a zatím se drží. E5 zkouší Tobiáš spolu s Míšou návrat do lesa, ale není jim přáno. Těžký terén a Míšu znovu přemáhá bolehlav.

A co se dělo mimo závodění? Program byl vskutku pestrý. Kochačka na vyhlídce Jelení skok, koupačka v jezírku Na Vorech v zakázaném prostoru (AHA se dostaví prý až když začnou kolem roznášet kontroly na E2) a Radvaneckém rybníku, jídlo ve Sklářské Krčmě v Boru a Lindavě, kde při jídle koukáte, jak foukají sklo. Úžasný je výlet podél řeky Svitávky u Svitavy. Lesní pěšinkou podél řeky, skalním tunelem, zatopeným náhonem na mlýn a prohlídka rozsáhlých jeskyní Pusté kostely. V sobotu výlet do podzemní továrny z dob druhé světové války, kde se montovali nebo skladovali součástky na letadla. Zuzka s Honzou Kol. jdou na feraty v České Kamenici. Výlet korunuje stezka ve Ferdinandově soutěsce a přes Dolský mlýn zpět do kempu u Ferdinanda. Je to krásná pěšinka křižující říčku sem tam. Kolem vody skály. Brodění po kolena až na výjimky, kdy je vody do rozkroku. Gábinka je statečná a absolvuje to s námi.

Bylo to fajn, díky všem za účast, vloženou energii, organizaci, péči, fotografování, vymýšlení programu a pomoc s hlídáním Gábinky. A někdy na zopakovanou. Bez těch úrazů, teda!

Odkaz na Jirkovy fotky ZDE.

Lucka

Dny Kralup jsou za námi a byly jako vždy nabité kulturním, společenským a sportovním programem. Každý si přišel na své a i náš oddíl se již tradičně zapojil do organizace a uspořádal snad již desátý ročník závodu pro veřejnost (kolikátý přesně nikdo neví, jelikož kronikáře nemáme a hlavy máme děravé:-).

Počasí přálo, sluníčko hřálo, a tak si přišlo zaběhat hodně lidí – 108 závodníků v soutěžních kategoriích, 21 skupinek Pohodářů a 36 nejmenších dětí, které si obešly dětský závůdek se stanovišti. Centrum závodu jsme letos umístili na kralupský „palouček“, odkud se závodníci s delšími tratěmi vydali po proudu řeky, za koupalištěm to stočili pěkným parčíkem s výhledem na místní průmysl a přes zástavbu zpět k řece, do cíle, kde na ně čekal perníček od našich vrchních pekařek Marcely a Šárky. Moc Vám, holky, děkujeme!

A nakonec i na vyhlášení výsledků došlo. Jak to dopadlo se můžete podívat zde. Jirkovo krásné fotky zde a ztráty a nálezy zde 🙂 – tričko a buzola, nepostrádáte to někdo?

Děkujeme všem za účast, je super, že dorazila i spousta Expertů z orienťáckých oddílů. A v neposlední řadě díky všem SOOBíkům, kteří pomohli s organizací!

A zase Všenory.
Na Mistrovství oblasti na krátké trati se nás sešlo téměř 30, to je zatím naše největší účast za sezonu. Neuvěřitelné. Toto mistrovství, neboli mistrák či přebor byl na známém místě ve Všenorech, minulý listopad se tu běžela krátká trať. Na začátku to mohlo vypadat, že žádné překvapení na nás nečeká, centrum závodu stejné, název mapy stejný (až na tu koncovku západ), ale překvapení bylo opravdu dost, hned na 1.kontrolu mě čekal prudký výběh do kopce, na 2.kontrolu dlouhý postup přes hluboké údolí ..a tak dále. Skoro žádná kontrola nebyla zadarmo. Myslím, že stavitel nachytal skoro každého. Jednalo se o velmi pěkný terén, ale hodně náročný mapově a hodně běžecky kvůli kamenů. I když se jednalo o náročný terén, všem dětem se podařilo závod úspěšně dokončit. Anička V. 22. z 56 (škoda ztráty na 1k), Kamča a Anežka 46.a47. z 54 (těsně za sebou, jako velké kamarádky), Hanka 5. ( třetí ze SO, Hance se tu daří, minule zde byla také 3.), Šárka 6. (chyběly ji dvě minuty na 3.místo ve SO). Z kluků se nejvíc dařilo Adamovi 23. z 59 (vypadá to, že Akademie mu pomohla), hned za ním Tobiáš 27.a Jakub 29., ani Jorik, Michal a Martin se neztratili. A totéž platí pro Ondru V. a Davida, kteří běželi těžší kategorii H16, Jonáš H10 a Tonda H12 (u obou škoda ztráty na 1k).
Luboš

(článek od Luboše)

Tradiční O-závody  Pražské velikonoce jsme nenechali bez účasti. Závodilo se v lesích poblíž Zahrádek u České Lípy tři dny, pátek až neděle. Kopce byly, ale ne tak velké… Skály byly, ale ne zase tolik. Jen čeho bylo trochu příliš, bylo vedro. Já jsem poprvé zkoušel na závodech  hrudní pás na měření tepu a hned si toho všiml jeden náš člen oddílu, nebudu jmenovat. Byl hodně zvědavý, dále dialog (slíbil jsem, že zveřejním :))

A k čemu to máš ? – běhám pomalu –  hm, hm – to bude věkem – a ještě jseš zarostlej, vousy zvyšují aerodynamický odpor, měl by jsi se oholit… dialog pokračoval, ale tím nebudu zdržovat. Každopádně jsem dal na radu. A jelikož jsem v neděli moc nestíhal, na hrudní pás jsem úplně zapomněl, vzal jsem jen to nejnutnější, busolu, čip a rychle klusem na start třetí etapy….. Po doběhu v cíli si říkám, to není možný …  jsem třetí …

PS: Fotografie a komentáře, většina od Šárky a Marcely jsou ve fotogalerii, neváhejte se podívat.

Ono to není v Neděli!!
Byla sobota 13. 4., kdy jsme se chystali na štafety. Jako mistři všech štafet, které jsme vyhráli (bylo jich fakt mnoho) jsme se sešli tradičně mezi školou Komenského a Sokola. Sraz jsme měli v 8:15 a většina jsme tam byli včas. Proč píšu většina? Nastal ten moment díky kterému byl námět na tento článek, Adam si myslel. že to je v Neděli! Tudíž jsme čekali do 8:20, jestli se nevyloupne. Nevyloupnul, tím pádem Trenér zavolal Adamovi. Ozvalo se: ahoj trenére? Trenér: tak co Adame už se blížíš a Adam: ONO TO NENÍ V NEDĚLI!? A všichni se v autě začali smát. Adam se rychle vybavil a asi za 10 minut byli u Sokola. Dal bych mu za to Guinnessův rekord za nejrychlejší vyprávění z domu. Pak když přijel, tak jsme se tomu zasmáli a vyjížděli. To by bylo z téhle události vše. A zajímají vás výsledky? Samozřejmě štafeta H14 překonala dva týmy z Prahy! H21 byli samozřejmě první pod vedením Honzy Koldinského, Ondry Kohla a Luboše Pavlíčka (dostali za to dobré víno). A tým Trenéra? To se ještě v tuhle chvíli neupřesnilo, protože Trenér měl 628 minut na jedničku a 650 minut na dvojku. Nikdo neví, zda to byla chyba. My si s klukama myslíme, že to byla samozřejmě chyba, protože je náš trenér elitní třída orientační běhu, který nám získává tisíce bodů. No a to byl konec. Loučím se s váma z jízdy autem domů. Jakub Holešta, inspirace Žebrák Adam pomáhal Michael Michálek.

zítra v městském muzeu – více v záložce „Pořádáme“

sobota 23.března 2019, od 16:00 do cca 21:00