Krásný report z nedělního opravdu zimního tréninku OB:
http://www.kobkladno.cz/2019/02/html-zhodnoceni-vysledky
Přípravy na PZL Veltrusy 2019 jsou v plném proudu. Byly vydány pokyny, tratě jsou finálně připravené, mapy jsou připravené, všechny tratě budou komplet na SI krabičky – čeká nás tak velká premiéra! Tak snad nás nezradí technika, bude nám přát počasí a v parku bude třeba i trocha sněhu:)
Ke stažení ve wordu: Zimni soustredeni ucastnici
(Včerejší SMIK očima Jirky Vejražky)
Na státní svátek, 17. listopadu, jsme běhali SMIK, aneb orientační běh s migrujícími kontrolami. Kdo to nezná: každá kontrola má celkem tři umístění. V popiskách je uvedeno, že například kontrola č. 35 je do dvanácté minuty na místě A, od patnácté do třicáté minuty na místě B a od pětatřicáté minuty na místě C. Závodí se o to, kdo v časovém limitu (60 min) proběhne nejvíce kontrol, neboli nasbírá nejvíce bodů. Vzdálenější kontroly mají navíc více bodů. … Celý příspěvek
Sobota 19. ledna 2019 – Veltruský park, nová mapa, rovinatý a rychlý terén, 4 tratě, zajímavé postupy, to všechno lze očekávat rámci dalšího seriálu PZL. Další informace očekávejte na konci měsíce. Všichni jste srdečně zváni!
Rok se s rokem sešel a my opět vyrazíme na Chlum! A na co se můžete těšit?
… a tak dále 🙂 Těšíme se na Vás.
Mrkněte na fotky z loňska, jsou moc pěkně popsané.
5-ti km závod očima Jorika a Kuby.
Ráno v 8:30 u Sokola jsme měli sraz. Jelikož se posouval čas, spali jsme o hodinu déle a tím pádem jsme měli více síly na 5 km závody. Málem jsme se lekli, že si trenér nepřenastavil budíka. Jeli jsme cestou necestou, Míša jedla coconut čokoládu, trenér poklidně řídil a my jsme se bavili o závodě, který budeme běžet.
Přijeli jsme na místo srazu a startu závodu. Byli jsme překvapeni, že tam bylo hodně stánků, například jídlo, teplé pití, škoda auto a stage. Byli jsme celý promrzlý, mokrý a ve velkém stresu připraveni na závod. 20 minut před jedenáctou jsme se šli rozcvičovat. Lifting, skiping, zakopávání a předkopávání. To všechno a ještě více jsme cvičili. Šli jsme směrem na start a pak jsme z hlásání zjistili, že se startuje o 20 minut později. Takže jsem si ještě s Jorikem střihnul závod kolem malého rybníčku. Byli jsme na stejnou, to víte prostě profíci. Ještě jsme se dorozcvičovali pod písní Pavla Calty (Terapeut).
Najednou mluvčí závodu zahladil start borců, kteří běželi 11 km. Byl mezi nimi samozřejmě i Trenér. Po pěti minutách čekání jsme konečně vystartovali. Já jsem slyšel jenom 3 2 1 teď a už se běželo. Míšu jsme předehnali hned po 100 metrech a nejprve jsme se drželi spolu, pak jsem mu utekl (Kuba). Držel jsem se u velkých borců a Jorik u holek. Po 2 km jsme už byli otrávení a chtěli jsme, aby už závod skončil a my už to měli za sebou, ale čekaly nás ještě asi 2,5 km. Pak kopec. My už jsme věděli předem, že nás čeká kopeček, ale přece to byl teror. Po „vyběhnutí“ kopce naše síly pomalu docházely a únava se naopak zvyšovala. Já (Kuba) jsem potkal takovou milou rodinku, která mě povzbudila a dodala energii. S úsměvem jsem pokračoval v závodě a myslím, že Jorika to taky potěšilo. Pak už jenom běžet, běžet a běžet a už jsme viděli cíl. Já (Kuba) jsem doběhl přibližně o 3 minuty dříve, ale určitě jsme běželi dobře a byli jsme nadšeni že to máme konečně za sebou. Šli jsme se převlíknout a pak čekat na Trenéra který do cíle doběhl majestátně sprintem, aby neudělal ostudu. Samozřejmě neudělal. V cíli ho čekala voda a nějaká malá sušenka.
Potom už jenom odjezd ze závodu s úsměvem na tváři. Trenér s Míšou nás cestou zpátky domů pozvali na jídlo do restaurace U Švejka. V rámci Unipetrolu to Trenér s Míšou měli zadarmo, ale Trenér s Míšou jsou prostě boží, tak to za nás zaplatili. Ještě jednou děkujeme. No a to je konec našeho výletu do Mostu. Tak zase někdy!
Kuba a Jorik.
(Kuba s Jorikem byli mezi dospěláky vynikající ! Výsledky jsou zde)
První říjnový víkend jsme okusili atmosféru závodů Světového poháru a měli jsme tak možnost naživo sledovat orientační běžce patřící do světové špičky. A že to byla podívaná! V pátek si někteří zaběhli trénink na Petříně, kdy tratě byly shodné s tratěmi SP. V sobotu se vyrazilo na skalní middle do Českého ráje na hrad Valdštejn. Tentokrát nás vypustili do lesa dříve než reprezentanty, a tak jsme po závodě odpočívali v jejich cílové rovince a fandili. Každý měl ve startovním poli svého oblíbence, na jehož doběh jsme čekali a teprve když ti doběhli, vydali jsme se domů. „Svěťák“ byl zakončen nedělním sprintem v Mladé Boleslavi.
Všechny závody SP zachytila ČT a jejich sestřih můžete vidět zde. Naše závodníky pro změnu zachytil Jirka a na (nejen) jeho fotky se můžete podívat zde.
Rozbitý závod.
Neděle. Den při kterém by si každý představoval odpočinek po těžkém pracovním týdnu, ležení v posteli až do 10. hod. Já bych si to tak představoval také, jenže tomu byste nevěřili, že si náš oddíl řekne „pojedeme na závod“! . Když už jsem se náročně dostal z postele, čekal jsem alespoň dobré počasí. A jelikož nám začíná podzim tak nemůže ještě pár dní svítit sluníčko, musí teploty spadnout o 10 stupňů a začít kvalitně pršet. Když už jsme dojeli na nějaké shromaždiště ve vesnici o které nikdy nikdo neslyšel, byli jsme nuceni vystoupit z hezky vyhřátého auta do -100000°C. Byli jsme psychicky na dně. Jelikož si ORIS řekl, co takhle dát toho autistu (MĚ) jako posledního z celé kategorie? Super. Kuba už byl hezkou půl hodinku na trati a já sedím v autě, koukám ven a nemám odvahu vkročit do takové zimy. Když mě čas vyhnal z auta byl jsem nucen svědomím na start dojít. Na startu jsem se lekl, že jsem si v autě zapomněl čip, ale ne nejsem Michael (ano, opravdu si na startu všimnul, že nemá čip). Jedničku jsem našel jen tak náhodou, ale pak závod probíhal celkem v pohodě, ale ty 100 miliardovo-kilometrové přechody tam být vážně nemusely. Když už jsem běžel ze sběrky na cíl mi v cestě překážel zhruba dvaceti centimetrový harant, díky kterému nemám zvlášť dobrý sprint. V cíli mě vítal Jakub v ruce s polívkou. Když už jsme se chystali k odjezdu, sedící v autě jsme s hrůzou pozorovali, jak Trenér popijí pivo, ale po zjištění, že pivo je pivem nealkoholickým, se nám hladina adrenalinu opět snížila. A tak to skončilo. A závěr?
Naším závěrem je, že krňanští imperialisté celou noc hasičskými letadly kropili celý les, aby nám naprosto mírumilovným dětem zkazili požitek ze závodu, umokřili boty a jako bonus některým z nás možná nadělili teplotu.
Tobiáš Bozděch s asistentem Jakubem
Opět po roce jsme uzavřeli vícedenní prázdninové závody na letním oddílovém soustředění, které se konalo v Nejdku u Karlových Varů poslední víkend na přelomu srpna a září. V pátek si všech 25 účastníků (+ 1 Trosečník) řeklo GO WEST, nasedlo do aut a vyrazilo na západ. Postavili jsme si stanové městečko, vztyčili oddílový prapor a už byl čas na městský sprint. Celý příspěvek
