Kralupáci včera zaplnili přesně jedno auto a vydali se na další závod PZL. Závodnicím Šárce, Marcele, Zuzce a ostřílenému běžci Frantovi dělal již tradičně zázemí a psychickou podporu Martin.
Do Masečína, kde bylo centrum měřeného tréninku, se sjelo přes 200 neposedných orienťáků, které samozřejmě ani zima a lehký deštík neodradil od pohybu v přírodě. Byl to přesně takový ten den, kdy by člověk normálně vyhlížel nečas z poza okna, ale když jste přihlášení, tak prostě musíte jet. Znáte to, ne? 🙂
Ale konečně k závodu… přesně se to jmenovalo Nad údolím Kocáby, což byl, jak se záhy ukázalo, velice výstižný název. Nad údolím se startovalo, nad údolím se končilo, no a mezitím se ta „díra“ musela dvakrát překonat 🙂 Alespoň tedy na trati C, která měřila 9,5 km. Nebyl to žádný med, ale běželo se mi dobře… až do jedenácté kontroly. Z té jsme se ještě s dobříšskou závodnicí při sestupu, jenž bych znovu rozhodně nepodstupovala (jelikož pár závodů bych ještě v budoucnu chtěla absolvovat:-), odchýlily od správného směru a ocitly jsme se ve Štěchovicích na silničním mostě. Ale zas, kdo to může říct, že se podíval i do města. Moc jsme nevěděly, kde jsme, ale vzaly jsme to selským rozumem – poběžíme proti proudu, tam ten správný mostek musí být. A byl. Ze samotného dna údolí se pak ještě škrábeme napříč vrstevnicemi do Masečína. Chataři se nestačili divit.
Do cíle jsem z oddílu první dorazila já, Franta si to užíval o něco déle a Šárka s Marcelou nás do posledka pěkně napínaly. Krabičku na vyčítání jim sice odvezli, ale my byli rádi, že se nám vrátily zdravé a v dobré náladě.
No a příští PZL pořádáme my!
(Zuzka)