Druhý adventní víkend jsme se rozhodli strávit v obci Chlum na severu Kokořínska a akci jsme pojali jako lehce sportovní soustředění. Po několika zdravotních odhláškách na poslední chvíli nás nakonec bylo 15. Šlo o pestrou směsici mládí, zlatého středního věku i zkušeností – no posuďte sami: Jirka, Míša F., Zuzka K., Magda, Olda, Vejtek, Vojta, Honza V., Kuba, Petr Č., Míša M., Petr M., Michael, Dan a Terka Ř.
V pátek jsme se sjeli přímo v penzionu po šesté večer a po vybalení a rozmístění do pokojů se odvážná většina vydala podle mapy a návodu Zuzky na „tříkilometrové“ proběhnutí po okolních hvozdech. Hlavním cílem byla Rákosníčkova keška, jejíž přesné umístění si každý mohl vyluštit z připravené šifry. Po cca půlhodince jsme se střídavým během a chůzí prokousali rozblácenou polní cestou k lesu na žlutou TZ a po ní jsme stoupali skoro přes vrchol Šediny k rozhledovému místu na západním svahu. A bylo na co koukat. V tu dobu jsme už měli v nohách takřka celou slibovanou délku 3 kilometrů J Pak už trochu náročnější sešup kolem studánky (kterou jsme nenašli), až k místu, kde jsme již podle GPS kousek od jezírka. Musíme však vyšplhat do skal, a nakonec se jezírko ve tmě a remízku objevuje. A je krásné a docela velké. Leč kámen u borovice se nám najít nedaří. A tak se nakonec již docela prokřehlí vydáváme zpět na cestu směr penzion. A aby nám cesta dobře utíkala, dáváme se do zpěvu. V penzionu proběhne rychlá večeře, sprcha a malí jdou na kutě. Starší se připravují na zítřejší program, hřejí se u krbovek a marně čekají na slíbené Svijanské.
Sobota vytáhla z postelí jako první Zuzku a Vejtka, kteří mají sraz v 8 na snídani, aby v půl deváté vyrazili směr louka pod Starým Bernštejnem. A jde o vskutku zážitkovou cestu. Včerejší blátivá polní cesta je přimrzlá a všude kolem se ve vycházejícím sluníčku povaluje mlha. Každý vyráží roznést svou polovinu kontrol (očíslované fáborky a voskovka na provázku) a pak zkontrolovat umístění kontrol toho druhého. Po hodině máme hotovo a čekáme na závodníky. V 11 se konečně dostavují a všichni mladší vyráží na jednodušší trasu HD10 se 7 kontrolami. Po jejich absolvování si ještě mohou cvičně najít dalších 5 těžších kontrol. To dospělí to mají trochu složitější, protože Ti musí oběhnout všech 12 kontrol. Díky sluníčku je tu krásně a sobotní závod si všichni vyloženě užíváme. Pro nás startéry a stavitele tratě v jedné osobě je to velmi zábavný pohled na rozlehlou louku, kterou každou chvíli někdo ze závodníků šněruje za kontrolami J
Po závodě a sběru kontrol se vydáváme stále za pěkného počasí na pozdní oběd a po obědě je volná zábava. Ne tak pro Zuzku s Vejtkem, kteří se rozhodli zanést kontroly i na zítřejší etapu. A jelikož vyrážejí až odpoledne, berou si pro jistotu i čelovky. A dělají dobře. Nedělní závod bude v okolí Braniborské jeskyně a půjde o úplně jiný terén. Místo příjemných lesů a rozlehlé louky nás čeká lesní, a hlavně skalnatý prostor, kde netrefit údolí může znamenat spoustu metrů navíc. A to zejména výškových. V lese je ale i při západu slunce poměrně dobře vidět, čelovku využíváme až na poslední kontroly a až na jednu se nám povedlo umístit všechny. Domů se trousíme samostatně a za tmy (v temných místech lesa si Vejtek pomáhá zpěvem, aby zahnal divokou faunu), ale opět s dobrým pocitem. Zuzka se vrací ještě o půlhodinku po Vejtkovi a v uších má ještě slabé kvíkání divočáka. Večer už ve vyhřáté společence probíhá instruktážní a poučné video ze závodu na Chodově. Potom večeře, pohádka Sedmero krkavců a za chvíli se vyráží na malou bojovku bez baterek. Nejsou třeba, neboť svíčka a podpisový arch jsou u kostelních dveří a cesta je osvětlena lampami. Největší zážitek mají z bojovky Magda a Míša M., protože jsou strašeny dětmi, ale těm to zase vrátil poslední absolvent Petr M. Pak už na kutě a starší část popíjí vínko a konečně i pivko, hodnotí sobotní program a vypráví a vypráví…
Neděle devět ráno – stavitelé opět vyrážejí na trať a doufají, že najdou všechny kontroly. Hned po rozloučení v sedle začíná pršet a ne málo. Dvě kontroly se lehce posouvají a po hodince je vše připraveno ke vpuštění závodníků. Zrovna neprší, ale nepříjemně fouká, a tak posouváme start a cíl z cesty trochu dál do lesa, kde je jakž takž závětří. A bohužel opět čekáme hodinu na příchod závodníků. Mezi tím se poděluje Vejtek se Zuzkou o velký zážitek – u jedné kontroly spatřil vlka. Dětem to však raději neprozrazují. Po příjezdu závodníků se vyplňují průkazy a jde se na věc. Za 20 minut jsou všichni v lese a čeká je velký okruh – děti mají lehčí dohledávky, dospělí a Petr Č. s Michaelem mají složitější kontroly. A startéři si dávají horký čaj a sváču od provianťáka Magdy. Po půlhodince se objevují jako první v cíli Petr M. s Daníkem, kteří závod pojali jako trénink jen s několika kontrolami. A dělají dobře, protože ve chvíli, kdy doráží do cíle, už opět prší. A tak Petr startuje auto (no spíš autobus) na vzdáleném parkovišti a z cíle tam odesíláme mokré děti. Díky nepřízni počasí se nedaří najít všechny kontroly jen Míše M. s Honzou, a tak po krátké telefonické dohodě vyrážíme na předčasný sběr kontrol. A musím říct, že když jsem se rozběhl po promočené louce a rozhýbal zkřehlé tělo z postávání v cíli, hned mi bylo lépe a zahřál jsem se. Po návratu do penzionu balíme, někdo obědvá, probíhá vyhlášení, na kterém jsou odměněni všichni zúčastnění a pomalu se rozjíždíme ke svým domovům.
A na závěr zhodnocení: Myšlenka soustředění je vynikající a snad se příště setká s větší odezvou naší členské základny. Tréninky určitě dětem přinesly spoustu zkušeností, a i náročný nedělní závod, který byl přímým kontrastem sobotního, zvládli všichni se ctí. A v neposlední řadě jsme opět o něco více utužili náš sportovní kolektiv. Jen tak dál.