SOOB TJ Sokol Kralupy nad Vltavou

(Šárka)

Ani letos jsme neporušili každoroční tradici a o listopadový státní svátek jsme se zúčastnili Mistrovství světa ve SMIKu. Tentokrát jsme vyrazili do lesa u Mukařova, kde se mělo běžet částečně na nové, dosud v žádném závodě nepoužité mapě a již známé mapě Migrující korýši (na ní jsem mimochodem běžela svůj úplně první SMIK v roce 2014, tenkrát v doprovodu Míši F.).

               Hned po příjezdu nás překvapily už typicky listopadové teploty, proto jsme po prezentaci zamířili do hospody na shromaždišti. Tam jsme se zahřáli teplou kávou nebo polévkou a připravili na závod v podobě překreslování jízdního řádu kontrol do grafu. Času ale nebylo nazbyt, po chvíli jsme se proto odebrali na hromadný start, kde jsme měli pět minut předem možnost naplánovat svůj postup v souladu s mapou a jízdním řádem. Jen málokdo stihl naplánovat celý postup, pokud to vůbec je možné, na trati bylo často nutné improvizovat. Les byl naštěstí dobře průběžný, jen někde byly náročné dohledávky kontrol kvůli množství hustníků především v západní části prostoru.

               V rámci časového limitu 60 minut jsme se všichni pokusili získat co nejvíce bodů z maximálního počtu 39. Nejúspěšnějším z nás byl Honza Koldina s 22 body, který stihl oběhnout kontroly jak na západ, tak na východ od startu, což už se nikomu dalšímu z oddílu nepodařilo. Podařený výkon podal i tým Marcely a Franty Dudy, přestože Franta byl celou dobu odkázán na Marcelu, jelikož si doma zapomněl brýle i hodinky. Bobeš šel statečně sám, ale bohužel dorazil do cíle po uběhnutí časového limitu a byly mu strženy tři body. Já se svými 17 body spokojená nebyla kvůli velkým mapovým i strategickým chybám.

               Ačkoliv ve výsledkové listině jsme letos příliš nezazářili, shodli jsme se, že nás tento typ závodu bavil a je škoda, že se koná jen jedenkrát do roka. Těšíme se na další ročník a doufáme, že se příště přidá více účastníků. Přeci jen, kdy jindy budete mít příležitost zúčastnit se mistrovství světa.. 🙂

(Marcela)

Poslední závod letošního žebříčku se konal první listopadovou neděli v Kolíně. Shromaždiště bylo na zimním stadionu, vedle parku, ve kterém jsou dřevěné postavičky známých pohádkových medvídků. Na tribunách byla sice od ledové plochy zima, ale zato jsme mohli sledovat probíhající tréninky a turnaje místního dorostu. Mnohem lépe bylo venku, kde počasí naštěstí neodpovídalo datu. Svítilo a hřálo sluníčko, obloha bez mráčků a polabské nábřeží zvalo k proběhnutí.

Někteří vzali výzvu organizátorů vážně a dorazili vlakem namísto autem, byť výluky a zpoždění občas komplikovaly cestu.

Organizátoři slibovali zarostlý terén s mnohými pěšinkami a terénními prvky. Proto jsme byli připraveni a i podle zpětných vazeb to účastníci čekali mnohem horší.

Náš oddíl překvapil účastí 22 osob, tentokrát bez výraznějších úspěchů, ale všichni závod dokončili a více či méně si pochvalovali terén.

Nadcházející měsíce, kdy nejsou oficiální závody, vůbec neznamenají, že se musí jenom trénovat a nedá se soutěžit s ostatními! Kdo chce, příležitost si najde – ať už v Pražské zimní lize či při tréninkách, na které nás zvou ostatní oddíly.

(Marcela)

V krásném slunečném počasí na svátek svatého Václava se nás z oddílu sešlo rekordních 22, abychom si v Želízech užili krátkou trať Pragováků.

Pořadatelé mysleli i na naši fyzičku, a tak ke krátké trati přidali bonusově jednak poměrně delší příchod z parkování na shromaždiště a sice ne dlouhou, ale s převýšením cestu na start.

Shromaždiště bylo v areálu kempu Želízy, prostoru tu bylo poskrovnu, ale každý si tu našel svoje – kávu s buchtami, občerstvení a děti i klec se zvířátky.

Protože terén v této oblasti známe, ani nás nepřekvapila hluboká údolí, skalnaté prvky, minimum cestiček a prudké srázy.

Oddílu jako celku se dařilo – na rozšířené bedně pomyslně stáli:

• místo v D35 Lucka
• místo v D60 Míša
• místo v H35 Luboš
• místo v H55 Jirka K.

Pozitivní byla i účast několika dětí a dorostenců.

Nejdelší čas si v lese užil Franta, který startoval mezi posledními, a nebylo mu dopřáno závod dokončit, protože mu pořadatelé kontroly sebrali.

Snad mohu za většinu oddílu souhlasit s Lubošem, který formou zpětné vazby poděkoval za hezký závod.

O víkendu 16.-17.9. se kralupská dámská sestava vydala na Vysočinu zabojovat na MČR na krátké trati – Hanka v D20 a Šárka se Zuzkou v D21 s podporou Marcely a Lenky. Zatímco Zuzce více vyhovovala sobotní kvalifikace a vyběhla si tak finále B, Šárka s Hankou si více pochvalovaly neděli. Terén to byl pestrý s řadou vodotečí a hustníků, převýšení nijak markantní, občas potrápila dohledávka. Shromaždiště se nacházelo na rozlehlé louce uprostřed lesů, kam závodníky vysadili řidiči, kteří následně odjeli zaparkovat auta, aby se posléze mohli okružní jízdou vrátit autobusem. Tímto děkujeme řidičkám Marcele a Lence, že toto dobrovolně podstoupily 🙂 Šárka, Zuzka a Marcela spaly v nedaleké obci Svratka ve stejnojmenném hotelu, který se nachází na sjezdovce končící nedaleko zámečku Karlštejn. Takže jsme se večer ještě pěkně protáhly, aby nám vyhládlo a mohly jsme si zajít na pizzu do hospody U Berušky.  To se však neukázalo jako dobrý nápad, protože navzdory názvu podniku, uvnitř seděla spousta štamgastů, která nás hlasitě přivítala. Každopádně stejně nevařili, tak jsme raději zvolily druhou možnou variantu, kde už bylo o poznání příjemněji 🙂 Ale zpět k závodům…  Marcela si v sobotu zaběhla volnou kategorii obtížnosti D16, kde mohli startovat i chlapi 🙂 a Lenka si krátila čekání houbařením (a přinesla plný koš). Hance se finále opravdu povedlo a doběhla na pěkném 11. místě z 24 závodnic.