Tak jsme se zúčastnili 56.ročníku OBPH. Pro mě a Ondru, se
kterým vždy běhám, už to byl desátý rok !
Letos jsme se těšili obzvlášť, protože závodní oblast nám byla
velmi blízká - běhali jsme skoro doma - tedy kolem Dubé.
První etapa je noční, systém závodu byl skorelauf na 200 minut.
Naštěstí se poslední ročníky běhá s omezením času, protože kdysi
nebylo problémem se z noční části vrátit ve 4 či 5 ráno. To už
naštěstí neplatí a tak jsme odstartovali po deváté hodině a zpátky
jsme byli "už" před půl 12-tou. Tato etapa byla zpestřena různou
bodovou hodnotou kontrol, bonusem za kompletaci všech kontrol
na bunkrech, migrující kontrolou, časovou kontrolou a
také černočernou tmou :-). S časovou kontrolou to bylo tak, že
na ní ve spacáku s kleštičkami ležel ospalý borec a každého
prolustroval jestli se dostavil ve stanoveném čase. S bunkry to
bylo zajímavé - u prvního byla kontrola psaná uvnitř a já jsem
ho nejdříve 2x oběhl, než jsem pochopil, že vchod je zazděný a je
třeba se protáhnout poměrně vysoko umístěným úzkým okénkem. Druhý
bunkr měl kontrolu na střeše, ale zase Ondra musel vylézt po
mně. No a třetí ten jsme nedali vůbec, protože jsme ho objevili až
v samém závěru závodu na druhé straně mapy a ještě jsem špatně
spočítal čas, který nám zbývá do limitu, takže jsem usoudil, že už
ho nestíháme.
Běhalo se na rok staré mapě Červený vrch (dříve Barča) a pár
kontrol bylo na mapě turistické.
Z celkem 44 kontrol jsme našli 34 (velkou většinu odvodil
Ondra) a dostali za ně 88 bodů což stačilo na parádní 14-té
místo z 81 dvojic.
Na noc jsme jeli domů, abychom se vyspali v měkkých peřinách, což
přineslo samozřejmě problém s časnějším vstáváním, protože náš
startovní čas byl 8:24.
Denní etapa byla také skorelauf, tentokrát však na 400minut. Letos
prvně se dalo očekávat že za světla vystartujeme a za světla se
vrátíme. Ve většině z předchozích ročníků se denní etapa ve svém
závěru měnila opět na noční a bylo tedy nutné mít s sebou dvě
čelovky i ve dne, takhle jsme měli jenom jednu - to pro případ
nějaké jeskyně.
Pro tuto etapu bylo připraveno celkem 48 kontrol na ploše asi
12km2 a to na třech mapách - na turistické, na
mapě Pramenný důl (2007) a mapě Skalisko (2005 !).
Začali jsme jako na Velké pardubické - oraništěm. Naštěstí nebylo
mokro. Po dvou turistických kontrolách jsme se dostali na
orienťáckou mapu u Vrabcova. Další kontrola byla písmenková (C)
tzn. dalo se čekat, že tam bude mapa se zakreslenýma dalšíma
kontrolama - ale tentokrát to tak nebylo. Byl tam totiž lavinový
vyhledávač, s kterým bylo třeba další kontrolu vypípat. Kontrola 40
byla fest do kopce a tak za odměnu byla umístěná na krátkém
přelanění nad prosekanou skálou. Přes "obyč" kontrolu 41 jsme se
dostali na turistické rozcestí na Panenském hřebenu, kde bylo třeba
chytit migrující kontrolu. Jestli tam ten boreček pochodoval celých
8 hodin, tak si to také docela užil !
Na rozcestí bylo třeba vymyslet další strategii - a to jsetli se
pouštět dál na Rač a nebo točit zpátky na Dražejov. Nebylo ještě
ani poledne - musíme tedy na Rač. Přes orienťáckou 13 jdeme na
kontrolu výrazný strom. Nejsme žádní začátečníci a tak je nám
jasné, že kleště budou na stromě. Otázka je pouze jak vysoko.
Což vysoko to nebylo - nějakých 7 m, ale "zapomněli" tam
nechat lano - je tedy nutné použít vlastní a nahodit si ho
šikovně na větev a po prusíkách nahoru. Další kontrolu vybírá
Ondra - popisek "vrchol věže lezení III" vzbuzuje moje obavy.
Naštěstí skálu poznávám - je to Pustá věž a cestu znám. Dolů
slaňuji za borovici. Tady poznáváme rozdíl mezi námi a prvními pěti
ve výsledkové listině. Týpek přišel pozdějc, předlez mě na skále a
než jsem dolezl nahoru už mě přelézal při cestě dolů - a to já
ještě si pak připravoval slanění. No chce to zkrátka větší jistotu
pohybu. Kontrola 25 byla další strom (zase bez stabilního lana) a
27 byla věžička Nálevník - lezení II až III, přeskok 2. Přeskok
jsme tedy nechápali, nástup do lezecké II-III neřešili a zkusili to
s pomocí lana přepadem a ono to šlo. Na věž A jsme "museli",
protože tam byla mapka s dalšími kontrolami, i když popisek
sliboval lezení za IV nebo přeskok. Nástup na přeskok byl takový
uklouzaný sešup - tak jsem vyslal synka. Což jsem tedy neměl,
protože si mě takhle měla čas povšimnout nějaká (jak poznamenal
Ondra) od pohledu jasná babička, která drze tvrdila, že se známe a
že jsme stejně staří :-). Trvalo mi tři další kontroly,než jsem se
psychicky sebral ! Dál valíme přes obec Nedvězí do Dražejova.
Kontrola 28 II až III nahoru, zpátky lehký přeskok. A na louce pod
Dražejovem občerstvovací stanice. Hurá, protože jsem si jídlo a
pití ráno zapomněl v autě. Tatranka, čaj, banán, pomeranč....
Vydržel bych tam určitě ještě déle. Nicméně během svačiny bylo
třeba najít ještě azimutovou kontrolu. Začínáme odpočítávat čas -
volíme co ještě dát a co už ne. Číslo 33 je věžička Dražejovská
jehla - po uklouzaných stupech na osolenou plošinku nad jámu a
výšvihem na vrchol. Jistíme se přes hodinky a slaňovací kruh. Na
závěr nás čeká zlatý hřeb, který je v popiscích popsán jako ostrov
tvrďáků. Ve skutečnosti šlo o zelený drdek v rybníce asi 20m od
břehu. Ještěže tam připravili nafouklé duše, protože jinak by to
končilo zcela jistě plaváním. Takhle to bylo pouze po pás. A pak už
jenom běh z Rozprechtic do Dubé a konec .....
Krása , super, nádhera ....
Výsledky, i když nejsou podstatné jsou
zde
a pro názornost fotografie (by
horoklub RAČ) nebo
fotografie2 (by horoklub AKA)