OBPH očima Vaška
Tradičně na konci podzimu se koná OBPH. Orientační běh Pražských horolezců. Osobně jsem měl tu čest se ho zúčastnit po boku Lucinky s názvem týmu Balkónové včely. Jednalo se o 2 etapový závod s večerní etapou scorelauf na 3 a půl hodiny a 2. denní etapa byla na 7 hodin. Konal se v městečku Svratka ve Žďárských vrších nedaleko Milov, kde byl HSH Vysočina cup 2015. Shromaždiště bylo v místní základní škole, kde byla i prezence a starty etap.
Po poměrně náročném přesunu z Prahy jsme přijeli až v 19:30 a startovali jsme ve 20:18. Dostali jsme celkem 2 mapy a plánovali postup. Start na mapě nebyl úplně jednoznačně zakreslen, abychom chvilku museli přemýšlet, jak mapy správně pasují na sebe. Vyrážíme na jih, kde se nám zdá větší koncentrace kontrol s případným přesunem na sever. Mapa byla poměrně dobrá z klasického OB z roku 2014 v 1:10 000. Sbíráme kontroly, které jsou často ve výšce několika metrů nad zemí. Na jednom z postupů potkáváme s překvapením tým Kohlíků a jsem moc rád, že je nás tu vícJ. Některé noční kontroly byly trochu záludné, kdy kleštičky nebyly na místě označeném v mapě, ale muselo se podle indicie nebo reflexních značek někam dojít. Dobrá čelovka, skvělé doplňování v mapování a rozumné tempo byly hlavní faktory našeho slušného sbírání kontrol bez velkých zaváhání. Zhruba v půlce času si zouváme botky a brodíme Svratku a hurá na severní mapu. Zde si vyloženě užíváme, některé postupy po malých pěšinkách a podél potůčků či po vrstevnicích v kamenných polích a vychutnáváme si krásné dohledávky. Neriskujeme a některé vzdálené kontroly vypouštíme a na závěr sbíráme co je v našich silách. Posledních 45 minut jsem už hodně hlídal čas a snažil se, abychom stihli limit a to se nám také podařilo. V cíli velká spokojenost, dobrá nálada, studená sprcha a na karimatku leháme někdy kolem 1:30.
Spíme ve třídě pro hudební výchovu a hodně spáčů to potvrzuje a vzájemně se doplňují a neustále střídají ve vytrvalém a silném chrápání. Špunty do uší jsou základ, ale já je nemám a tak se přesouvám kolem půl 4 na chodbu kde, alespoň něco naspím.
Druhý den startujeme v 9:24 a snažíme se navodit morálku v týmu, že jdeme na výlet. Ale průběžné výsledky nám to úplně neusnadňují, když jsme průběžně 4. mezi mixy a to se páteční etapa dvojnásobí. Tentokrát dostáváme 3 mapy. Jedna je jen vrstevnicová a velká část území je jen právě na této mapě, překreslování kontrol a plánování strategie nám zaberou asi 25 minut. Vyrážíme opět na jih, jen tentokrát mam úplně narvaný 30 l batoh, který mám určitě kolem 6-7kg. Čeká nás hodně kontrol a velká část je zdvojených – lezecké na skalách bude sbírat moje parťačka a já lezu na stromy, taková je naše dohoda. Postupujeme podél zakázaného území a zhruba 200 m před ním nás hodně razantně upozorňuje myslivec, že tady nemáme co dělat. Zaběhneme do lesa směrem od něj a je klid. Naše 3. kontrola dne je jedna z 6 kontrol z vrstevnicové mapy a zde získáváme další mapku, kde jsou zakresleny skalní kontroly. Dost dlouho nám trvá, než rozluštíme, kde přesně skály jsou, ale daří se a tak vyrážíme po modré turistické značce směr vrchol Devíti skal. Kousek před vrcholem proti nám začínají probíhat trailoví běžci a na nedaleké občerstvovačce se dozvídám, že se zde běží závod VyKing Trail Marathon, zázemí též ve Svratce. První skála s kontrolou Hrádek je kreslená vpravo pod vrcholem, v mrholení zde prohledáváme skály s dalšími známými závodníky a hledáme jihozápadními stěnu a v ní jeskyňku, do jedné vylézám, ale kontrola nikde. Balíme to a jdeme zpět na značku přes mokrý hustník. Zde potkávám Zuzku K. a radí nám, že má být až 500 m od vrcholu vpravo a po chvilce jí nacházíme a to je Jirka už v akci a při slaňování razí první kontrolu dobrých šest metrů nad zemí. Další skály už je snazší dohledat, jdou hezky popořadě. Ale často se zde tvoří fronty na slanění, naštěstí nejsme úplně vzadu. Ale při čekání je mi zima, neboť jsem dost mokrý. Krátké vzdálenosti mezi skalami běháme a vybíhám hned i na skálu, kde je Zuzka K., slaňuje ze skály po větvi na strom kde je vysoko nad zemí kontrolaJ Ale fronta se zvětšuje, Lucinka v akci, já mrznu a házím nehezké pohledy. Lucince se zasekává lano v kýblu, neboť máme jen vypůjčené nevyzkoušené malinko širší 30 m lano. Další lezci netrpělivě chtějí kontrolu, jeden tam prusíkuje po stromu, další si hází lano přes větve a chce prusíkovat po něm. Na jednu kontrolu tak útočí hned několik týmu. Hodně srandovní situace, kde se už maličko projevuje soutěživost a rivalita a vytrácí se tak pohodová atmosféra.
Poslední 7 skála je lezecká, ale je mokrá, sedák jsem si zapomněl a odjistit se to nedá a tak se pouze dívám, jak se moje partnerka pere se skálou, která klouže. Naštěstí vše zvládá a já si můžu ulevit, běžíme podle azimutu na kontrolu, která je už kousíček od klasické mapy. Cestou potkáváme kamaráda Robina, co se zapsal do knížky na skále, ale neorazil kontrolu a tak běží na skálu zpět. Když jí vylezl po druhé, tak si zase nechal dole průkaz :-DD. Kontrolu po menším bloudění podle vrstevnic nacházím a „hele je u geodetického bodu“ a tím i více týmů tak vytáhnu z problémů a tak si s nimi vítězně a s úsměvem plácneme. Postupujeme na občerstvovačku a zde opět potkáváme veselé duo Jirka + Zuzka (velký obdiv, že se pustil pár týdnu po HROBU do OBPH )
Moc času nezbývá a tak se ze mě stává trochu chrt. Děkuji Zuzce, že mě pouští na vrcholu kopce na borovičku první, na další kontrolu jdeme přes el. ohradník, kde najednou vidíme kravičky a tak jdeme hodně rychle na druhou stranu. Na strom vylezu po větvi, s jistotou a svižně a bez váhání a hezky mapujeme i na další kontrolu, kde je nad jezírkem natažená slackline. Kontrola číslo 5 na významném stromu je dle mého názoru nejlepší. Po žebříku z lan vylezete do koruny stromu, zde je ferrata, která vás dovede ke kontrole, a poté z velké výšky musíte slanit. Z dálky to vypadá jak Elfí království. To si užila moje polovička. Cestou na sever jdeme přes posed, kde je kontrola jak na posedu, tak ve špičce smrku, to si zase užívám já. Brodíme a bereme kontrolu č. 1, kde nám další prusíkování po laně zabere už veškeré časové rezervy a dále nejdeme a vracíme se s mírnou rezervou do cíle.
Vyhlášení je hodně příjemné a zábavné, po kterém se rozjede after párty, která je kolem kytaristy a saxofonistky na chodbě ZŠ, kde dav lidí trsá a zpívá. Sud je samoobslužný a pivko stojí 14,9 Kč. V pozdějším času někdo přinese jídelní stůl a ty nejodvážnější na něj lehnou na břicho a zkoušejí jej podlézt jako převis, aniž by se dotkli podlahy a zase na něj zpět vylézt – asi 8 lidí z 10 to dokázalo. Zuzka s Jirkou obsadili krásné 25. místo v nejpočetnější kategorii mixů a nám se podařilo urvat 8. flek. Kolik nás tam bude příští rok?