V zimní sezoně mají orienťáci odpočinek jen zdánlivě. Rankingové závody se neběhají, ale je to krásná šance zkoušet závody s netradičními pravidly (viz SMIK) nebo na netradiční mapě. Letošní Trénink na Kozla splňuje tu druhou možnost. Což jsem nevěděla a až v autě cestou tam jsem zjistila, že celý závod poběžím podle mapy z roku 1980. No nazdar.
Z Kralup nás na Kozla jelo 7: jeden odvážný na trasu A (15 km, Honza K.), já na B (9 km), čtyři do C (6 km, Marcela, Šárka, Lenka, Franta D.) a jeden na trať D (4 km, Franta L.).
Za 30 let se oproti mapě dost změnilo
Nějak si neumím představit, jak bude vypadat mapa z roku 1980. A jak mám podle ní někam doběhnout? Po startu jsem neměla čas se rozkoukat a běžela jsem za davem. Bohužel za jeho méně šikovnou částí. Nechala jsem se strhnout, odbočili jsme moc brzy a místo na č. 1 jsme doběhli na č. 10. Jsem poctivá, takže kontrolu necvakám a běžím hledat jedničku.
Tím jsem ztratila kontakt s ostatními závodníky. Většinu kontrol hledám úplně sama a dělá mi to problém. Proč? Protože běhat podle mapy, kde porosty nesedí, cesty nesedí a ani oplocenky, budovy, posedy a krmelce nesedí, je fakt zajímavý. Běžím si v lese, míjím kamenné pole a doufám, že alespoň s těmi kameny v lese nikdo nehýbal a najdu je v mapě, stejně jako vrstevnice.
U kontroly č. 6 jsem už nešťastná, marně ji hledám, když v ten okamžik přibíhá i Honza s dalším závodníkem, který nám kontrolu najde, a protože máme s Honzou stejný postup, běžíme ho spolu. To mi trochu dodá optimismus a stezka odvahy a hledání může pokračovat.
Od té doby už jsem tak nějak smířená s mapou, resp. že v ní (skoro)nic nenajdu, volím celkem dobré postupy a ještě potkávám naše závodnice, jak si to mašírujou po cestě. Škoda, že nemají dresy, bylo by vidět, jaký jsme „dobrý oddíl“ 🙂
Díky organizátorům za tenhle super adrenalin! Zážitek máme všichni silný 🙂