Kamzičí rokle – klasika skalkami okolo Kamenice

Závody z pohledu pejska
(Hanka Pavlíčková)

Jelikož páníček chtěl stávat brzo na závody, aby stihl nějaké ty jejich závody, ochotně jsem přijal úkol budíka. Takže ráno asi od pěti hodin jsem začal budit v minutových intervalech. Asi jsem jako budík neobstál, protože jsem dostal nevydatnou a ne moc chutnou snídani. Taky jsem to dal hned v autě najevo v podobě malého trošku nechutného překvapení.

Byli jsme někde, kde bylo hodně lidí, většina z nich vypadala stejně modře s nějakým SOOBem na zádech. Všichni postupně odcházeli s úsměvem, čistí atd., ale vraceli se špinaví, někteří trochu krvaví a někdy trochu bez úsměvu. Chtěl jsem se zeptat Háni, ale ta se usmívala a z toho, co říkala, jsem pochopil, že je třetí a že dostane nějaký dárek (snad to bude něco k jídlu, po té snídani mám trochu hlad). Najednou se všichni shromáždili kolem zvláštních stupátek. Nenechali mě se tam podívat. Chvíli potom přišla Háňa s hranatým kolečkem salámu na krku. Za chvíli přišel páníček a jeli jsme domů. Přemýšlím, že někdy takový závod taky zkusím, nakonec to není tak špatné, když dávají ty kolečka salámu.

Doslov 🙂 Hanka obsadila třetí místo ze sedmadvaceti závodnic v D14, Anička Vejražková byla jedenáctá z pětadvaceti závodnic! Nutno podotknout, že to musely být drsné závody, protože zbytek oddílu v lese strávil přes sto minut, snad jen s výjimkou trenéra (ten byl lehce pod:). Ale kdo by si v tak krásném terénu nepobyl!