V pátek 6. prosince se vydal náš oddíl SOOB Kralupy na zimní soustředění do
Jesenice. Už večer po příjezdu jsme byli hnáni ze svých pokojů ven na
večerní rozběhání, které bylo spíše taková běhavá procházka, ale stěžovali
jsme si. Po doběhu přišlo Vítkovo melodické okénko, kde nám se Zuzkou
oznámili plány na další den.
Sobota byla už nabitá od rána do večera. Hned ráno po snídani jsme se
všichni s plnými žaludky vyšli na cestu do obce Drahouš. Tam nás čekal
fotoorienťák, který byl vskutku zajímavý. Dozvěděli jsme se třeba, že
Vítkovo oblíbené místo na odpočívání je hřbitov. Ale fotoorienťák bych
řekl, že si všichni užili, protože odpoledne to pro některé, jako já, tak
slavné už nebylo. Pak jsme si ještě dali v místní hospůdce čaj a vydali se
na dlouhou pouť zpět do penzionu.
Zde jsme poobědvali a hned opět s plnými žaludky vyšli na nádraží a poté do
vlaku, kde jsme měli posledních 10 minut na strávení oběda. V obci Krpy nás
čekal závod, zajímavý spíše po stránce mapové. Zajímavý, protože se tam
dalo udělat fakt hodně chyb a ano, mluvím z vlastních zkušeností. Nejlépe
na tom bylo ti, kteří běželi co nejdříve před Hankou, tudíž za ni mohli
běžet skoro celý závod, protože je nečekaně dohnala. Takových bylo asi 8. A
pak já, který jsem běžel poslední a neměl jsem někoho, koho bych se mohl
chytit. Podpásovka od organizátorů. Ale nu což, stalo se. V tomto závodě se
nejlépe umístili Hanka, Míša M. a Jorik.
Zpátky už jsme nejeli vlakem, nýbrž jsme šli pěšky. Smutné. Mírný způsob,
jak nás domučit, kdyby závod nestačil.
Večer v penzionu nás čekalo ještě rozebírání postupů a následně dlouho
očekávaná večeře. Po večeři jsme měli dlouho slibovaný odpočinek, který
později malé děti včetně DJ Jakuba a hlavního tanečníka Michala vyplňovali
něčím, čemu bychom se zavřenými oči mohli říkat diskotéka. Michal, jakožto
hlavní tanečník, choreograf a koordinátor tanečních pohybů tančil tak
zběsile, že za večer protancoval všechny své boty a navrch si o ně ještě
rozřízl palec u nohy. Po diskotéce jsme už jen šli spát, povídali jsme si
možná trochu déle než minulou noc, ale nic zvláštního SE V NOCI NEDĚLO MILÍ
TRENÉŘI.
O to horší bylo ráno. Všichni byli unavení. Rozvička probíhala v nedalekém
outdoor “posilovně” a aby Michalovi jeho rozříznutý palec nestačil, dokázal
si ještě při ručkování dost šikovní narazit nohu, díky čemu se nemohl
zúčastnit dopoledního závodu. Ten už byl, co se týče startovky
propracovanější, jelikož Hanka vybílala jako první. Ale tento závod
probíhal už o dost lépe než minulý, i když jáma s vodou, jak nám 15ti létá
mapa ukazovala, moc v reálu nevypadala jáma s vodou, nýbrž jako snížená
plocha pokrytá listím. Ale přece jen to bylo, podle mě, o dost jednodušší
než závod předtím. Z tohoto závodu vyvázl nejlépe Kuba, pak Hanka a nakonec
má skromná maličkost. Po obědě jsme už jen doklidili a dostavili se na
vyhlášení a shrnutí soustředění, na kterém jsme se všichni shodli, že si ho
všichni užili. A pak už se odjíždělo. A tímto bych chtěl za všechny
účastníky zájezdu poděkovat všem trenérům a trenérkám, hlavně asi Vítkovi a
Zuzce, kteří si s tím dali největší práci. Už se moc těšíme na další ročník!
Tobík