Jarní ∆ – závody, kde byl Vašek disk, Zuzka vzdala a Honza nechal 17 minut na 3minutovém postupu

Milí kamarádi, vrátili jsme se z Jarního trojúhelníku a toto je naše zpráva:

Předehra:
Já a Honza se hlásíme v řádném termínu, chceme si udělat v Mariánských Lázních romantickej odpočinkovej prodlouženej víkend. Vašek s Lubošem se hlásí po uzavření přihlášek s tím, že jedou po vlastní ose.

Úvod:
Pátek, den odjezdu: Luboš pro nemoc Vaškovi odřekl účast. Volá Vašek, že by se s námi svezl.  V autě si krátíme cestu čtením pokynů, které jsou dost dlouhé, a mimo jiné se dočítáme, že revize u map na klasiku byly provedeny jen částečně, a tak se máme připravit, že „v lese jsou nové drátěné oplocenky, probíhá těžba dřeva. Průseky, vývraty a posedy mohly zmizet nebo se naopak objevit.“ To je dost nemilá zpráva.

Vaška vysazujeme v Mariánkách na nádraží, jede do Chebu, kde má domluvený nocleh.

Sobota, před E1:
Snídaně do postele, pohoda, plánujem si s Honzou, jak půjdem v klidu na start, protože odprezentuje Vašek, který to slíbil. Telefon. Vašek. Má problém a velkej. Vlak z Chebu do Mariánek si zjistil na všední den místo na sobotu, chtěl svou chybu napravit a nasedl na bus. Ale splet si lázně, takže místo do Mariánských, jel do Františkových 🙂 Brzy vystoupil, ale potřeboval, abychom pro něj přijeli. Takže s Honzou zahazujem housky od snídaně, z pyžama rovnou do závodního, já autem pro Vaška (moje cesta by vydala na samostatnej příběh), Honza na prezenci.

E1: Sprint: Krásnej. Pestrej, moc pěkně postavenej. Pořadatelé skvěle využili prostor místní ploché dráhy. Mnoho kontrol bylo v jejím areálu a bylo to tak divácky dost atraktivní. Vašek si orazil špatnou kontrolu, je disk, já běhala minutu kolem sběrky, než jsem ji konečně orazila, Honza: je 10., ztrácí 1:58 na vítěze. Super!

E2: Krátká: Přejíždíme do Jedlové na krátkou. Terén náročný, podmáčený. Kolem každé kontroly jsem kroužila dost zeširoka, než jsem se k ní dostala. Viděla jsem v lese Kamilu Gregorovou, bylo to, jako když mě míjí srnka, letěla přes kořeny, jako by běžela po rovině. Krásnej pohled. Kluci jsou šikovný, těm se dařilo a jsou spokojení, v půlce výsledkové listiny, ztrácejí 12:02, resp. 12:46 na vítěze.

Mezihra
Vašek nám večer píše, že ani doprava v neděli není růžová, ale stačí, když ho vezmem z Lázní Kynžvart do Jedlové. Máme to cestou, takže nevadí.

Ráno nám psal, že je ve vlaku. Odvětili jsme, že dokud ho neuvidíme na nádraží, neuvěříme. Byl tam.

Neděle: E3: Klasika – Jedlová: Terén jako včera, naštěstí už to tu známe, takže se snažíme obíhat všechno, co zavání bažinou (většina postupů) a tato strategie se vyplácí. Honza: se dostává do hendikepu, super!! Vašek: se svěřuje, že skutečně všechny postupy šel tentokrát sám, (kluci jsou opět za sebou ve výsledcích). Já dobrý, žádná výrazná chyba, přesto ztrácím skoro 28 minut na vítězku (nutno říct, že i žena na druhém místě ztrácí na vítězku skoro 8 minut).

Mezihra:
Odvážíme Vaška na nádraží, zítra už tu s námi nebude.

Večer se jdem podívat na rozhlednu a pak do města na Zpívající fontánu. Snad to nohám pomůže, poslední etapa je opět klasika a dle parametrů nejnáročnější.

Pondělí: E4: Klasika – Maršovy Chody: Vůbec se mi nechce. Cítím se unavená. Honza jde ve 52:19, já v 90. Stavitelé trati se opět vyřádili a asi i díky variabilitě postupů bylo těžké někoho potkat. Zažívám na OB nový pocit osamění v lese. Až mi to bylo nepříjemné. První dvě kontroly – dobrý. Na 3 dlouhý přeběh, volím špatně, ale říkám si, když už jsem zvolila blbou cestu, musím aspoň makat. V pohodě dohledám trojku a hurá na čtyřku. Cestou potkávám soupeřku (konečně člověk!) a ztrácím koncentraci. Na křižovatce, kde vůbec nemám být, se podívám do mapy, pochválím se, „jo, jasně, jsem tady“ a běžím dál a dál, neznámo kam. Ano, neznámo kam. Tak jsem se ztratila, že i cesta do cíle byla obtížná 🙂 Vzdala jsem.
Myslela jsem, že v cíli už na mě bude čekat Honza. Ale nečekal. Ukázalo se, že i pro něj to bylo dnes těžké. Kufroval už na jedničce, čtvrthodiny kolem ní kroužil, než se rozhodl, že ji  konečně orazí (záznam z GPS vám určitě rád ukáže :)). Ale statečně běžel dál, 126 minut na trati.

Závěrem:
Závody to byly náročné a dvě klasiky po sobě (a celkem 4 etapy) byly až až. Nelitujem a věříme, že příští rok si spravíme reputaci. Je to jen v hlavě (a v nohách :)).