Běh kolem jezera Most

5-ti km závod očima Jorika a Kuby.

Ráno v 8:30 u Sokola jsme měli sraz. Jelikož se posouval čas, spali jsme o hodinu déle a tím pádem jsme měli více síly na 5 km závody. Málem jsme se lekli, že si trenér nepřenastavil budíka. Jeli jsme cestou necestou, Míša jedla coconut čokoládu, trenér poklidně řídil a my jsme se bavili o závodě, který budeme běžet.

Přijeli jsme na místo srazu a startu závodu. Byli jsme překvapeni, že tam bylo hodně stánků, například jídlo, teplé pití, škoda auto a stage. Byli jsme celý promrzlý, mokrý a ve velkém stresu připraveni na závod. 20 minut před jedenáctou jsme se šli rozcvičovat. Lifting, skiping, zakopávání a předkopávání. To všechno a ještě více jsme cvičili. Šli jsme směrem na start a pak jsme z hlásání zjistili, že se startuje o 20 minut později. Takže jsem si ještě s Jorikem střihnul závod kolem malého rybníčku. Byli jsme na stejnou,  to víte prostě profíci. Ještě jsme se dorozcvičovali pod písní Pavla Calty (Terapeut).

Najednou mluvčí závodu zahladil start borců, kteří běželi 11 km. Byl mezi nimi samozřejmě i Trenér. Po pěti minutách čekání jsme konečně vystartovali. Já jsem slyšel jenom 3 2 1 teď a už se běželo. Míšu jsme předehnali hned po 100 metrech a nejprve jsme se drželi spolu, pak jsem mu utekl (Kuba). Držel jsem se u velkých borců a Jorik u holek. Po 2 km jsme už byli otrávení a chtěli jsme, aby už závod skončil a my už to měli za sebou, ale čekaly nás ještě asi 2,5 km. Pak kopec. My už jsme věděli předem, že nás čeká kopeček, ale přece to byl teror. Po „vyběhnutí“ kopce naše síly pomalu docházely a únava se naopak zvyšovala. Já (Kuba) jsem potkal takovou milou rodinku, která mě povzbudila a dodala energii. S úsměvem jsem pokračoval v závodě a myslím, že Jorika to taky potěšilo. Pak už jenom běžet, běžet a běžet a už jsme viděli cíl. Já (Kuba) jsem doběhl přibližně o 3 minuty dříve, ale určitě jsme běželi dobře a byli jsme nadšeni že to máme konečně za sebou. Šli jsme se převlíknout a pak čekat na Trenéra který do cíle doběhl majestátně sprintem, aby neudělal ostudu. Samozřejmě neudělal. V cíli ho čekala voda a nějaká malá sušenka.

Potom už jenom odjezd ze závodu s úsměvem na tváři. Trenér s Míšou nás cestou zpátky domů pozvali na jídlo do restaurace U Švejka. V rámci Unipetrolu to Trenér s Míšou měli zadarmo, ale Trenér s Míšou jsou prostě boží, tak to za nás zaplatili. Ještě jednou děkujeme. No a to je konec našeho výletu do Mostu. Tak zase někdy!

Kuba a Jorik.
(Kuba s Jorikem byli  mezi dospěláky vynikající ! Výsledky jsou zde)