pokračování z úvodní strany
Tobiášův smyšlený příběh.
Jednoho dne nás naši mírumilovní trenéři ze SOOB Kralupy násilně zmanipulovali a pod výhrůžkami tajně převezli do Kamenice na sraz krvelačných trenérů.
Hned večer nás sympaticky vedoucí v zelené vestě dovedl do tajuplného lesa s pochodněmi. Ztráty byly malé, asi jenom 30 lidí bylo nalezeno v bažinách. Když nám konečně dovolili (samozřejmě nedovolili, museli jsme tajně uprchnout) vrátit se domů (označovalo velkou místnost, do které nás naházeli), všichni akutně lehli, až na některé vymatlané mozky z nejmenovaného oddílu (zde byl třeba zásah cenzora), které jsem tam musel nahánět železnou Michalovou tyčí. Dalšího dne z rána nás probudili brutálně tlaksonem z vlaku. Po rozcvičce a tzv. „snidani“ nás opět vpustili do lesa, zrovna do toho lesa, kde se nacházel krvelačný medvěd – nádherný způsob jak se zbavit 90 dětí. Po uběhnutí pro ně jen 197,56 km jsme všichni byli na dně. Dali nám tzv. „oběd“, opět nás vpustili kam jinam, než do lesa. Opět nás nutili běhati po oranžovo-bílých lampionech, o kterých jsme se domnívali, že znázorňují naší smrt. Narafičili na nás mapu která nesouhlasila z realitou. Odpoledne jsme uběhli, teď už i pro nás jen 197,55 km. Poté nás brutálně dovedli zpět a zavřeli v místnosti, radostně nám oznámili, že jak maniaci budeme běhat po sídlišti. Vpustili nás tedy do menšího sídliště, abychom běhali potěch jejich smrt přinášejícich lampionech. K smrti jsme vyděsili pár / hodně lidí, kteří na nás přivolali Veřejnou Bezpečnost potom, co nás VB brutálně spacifikovala, jsme se opět ocitli v nejmenované místnosti. Ráno nás opět vyslali na věc které říkali „rozcvička“ ,pak tzv. „snidani“ a potom jsme už opět byli v lese! Tento krát jsme běhali přechody. Jeden přechod dlouhý 118,13 km, a přechodu tam bylo 9. A pak jsme se opět ocitli v téže místnosti. Řekli nám , ať si zbalime zavazadla, i když dobře věděli, že nám zavazadla zakázali. Potom nás hodili do rukou mírumilovných trenérů, kteří nás nabrali do aut (nebrutalne) a vyvezli z tamté nedemokratické oblasti.
A závěr? Na sokolišti se náš oddíl demokratický shodl na tom, že ……
budeme muset trénovat daleko usilovněji , než do této doby !!!
Za trenéry bych to viděl tak, že je třeba poděkovat organizátorů. Příprava tréninků byla super, ubytování bylo pěkné a strava dobrá (na závěr řízky 🙂 ), nikde nic nevázlo, všechno na sebe hezky navazovalo, téměř nebyl čas na skopičiny.
S našimi dětmi nebyl vůbec žádný problém, sice občas měli „řeči“, ale jinak i na ranní rozcvičce byli mezi prvními.
A také velké poděkování našim trenérům Míše, Šárce, Jirkovi a Lubošovi, že věnovali oddílu svůj čas a také benzín (díky rovněž Petrovi za dopravu dětí jeho „autobusem“).
Jirka