Horoorienťák, 8.10.2017

Netradiční orienťák v  v Labáku 8.10.2017

Je slunné nedělní ráno a my vyrážíme na horolezecký orientační běh, pořádaný KOB Děčín, konaný za Bynovcem v lesích Labské stráně. Z Kralupáků se účastní Luboš s Háňou, Jirka s Míšou a my s Vaškem. V Kralupech nabíráme Luboše s Háňou, v Nelahozevsi pak jejich psa. Panuje dobrá nálada a výhledy na Středohoří oděné do pestrých barev podzimu jsou prostě fenomenální. Skoro mám pocit, že výlet už svými dojmy účel splnil a už by žádný orienťák ani být nemusel. Ale to bychom o hodně přišli!

Je celkem chladno, sluníčko jsme ztratili už někde u Děčína. Za Bynovcem parkujeme v obrovské louži a lze si představit, že les bude asi podmáčený… Nebyl jen les. Nakonec bylo úplně vše, včetně nás, protože mžilo, krápalo, pršelo a pak už regulerně lilo. To ovšem neubralo závodu na jeho kouzlu! Sešlo se zhruba 50 závodníků. Startuje se, jak kdo přijde. Čeká nás trať 6km dlouhá s 15 kontrolami. To přeci musíme mít za hodinu oběhnuté! Ač je to scorelauf, postup mezi kontrolami je docela daný. Jen se rozhodnout, v jakém směru okruh oběhnout. Lezecké kontroly jsou vypečené a ne vždy zadarmo. Výhodou je, že jsou natažená fixní lana, a tak potřebujete jen sedák, osmu, pár karabin a občas morál. Čeká nás šplh po laně na strom, několik výlezů na skálu, slaňování s kontrolami uprostřed skály, lezení do korun stromů (na buk i borovici), prusíkování, provazový žebřík na strom a dvě přelanění mezi skálami a nad jezírkem.

O zážitky není nouze – zde malá mozaika. Největším překvapením je jeskyně, do jejíchž útrob nás navigují červené blikačky na kolo, jako cesta do pekel. Šátráme, tápeme, propadáme se mezi kameny, ale lezeme pěkně bez světla. Až je konečně vidět kontrola osvětlená svíčkama, jako nějaký oltářík.

Jedna ze vtipných kontrol je i lezecká s popisem „Viklan-přeskok a slanění.“ Jde o to se (za přijištění fixním lanem od organizátorů) dostat z masivu na věž a pak slanit. Velkým překvapením ale je, že vrchol věže je obrovský viklající se kámen! Aha, odtud název viklan, odtušíme. Luboš, Vašek i já (a asi mluvím i za Jirku s Míšou) jsme si zde prožili svou chvilku houpavé hrůzy.

Zážitkem je i dlouhé 40m slanění s pěkným výhledem, který se dá za mlhou a dešťovou clonou odtušit. Nebo lezecká kontrola Komín. Ta nás všechny potrápí a nakonec ji nedáme. No komínovat do 5 metrů nahoru se zužujícím komínem? Někdy příště. Potkáváme zde Jirku s Míšou, oba mokří, ale spokojení a vysmátí. Nakonec se pobavíme na prusíkovací kontrole, kam sice vítězoslavně vyšplhám i bez prusíku (no neměli jsme je), ale zapomenu si průkazku na ražení.

Vašek s Háňou se vracejí hledat ztracené vodítko a že počkají v autě, takže pokračujeme dál s Lubošem. Sil postupně ubývá. Do cíle přibíháme s Lubošem po tři a půl hodině docela vyřízení, nacucaní vodou, žízniví i hladoví, ale moc spokojení.

Krásný závod, se kterým si dali organizátoři práci. Kontroly prý zřizovali přes týden. Klobouk dolů, děkujeme Pedro a příští rok naviděnou!

Lucka

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Reporty ze závodů. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *