Rumpál !!!

Druhou polovinu letních prázdnin nastartovala menší část oddílu třídenními závody Rumpál. O příjezdu na místo se obvykle není třeba ani zmiňovat, ale tentokrát ano. Jelikož se Rumpál konal až v obci Pozlovice u Luhačovic, bylo naším prvním úkolem zvolit vhodný způsob, jak se tam dostat. Naše výprava využila tři auta, přičemž každé zvolilo originální trasu. Cesta přes hradeckou dálnici byla nejpomalejší kvůli dopravní nehodě s dvouhodinovým zdržením, proto Jirka s Míšou málem nestihli start, přestože vyjeli jako první. Možná překvapivě vyhrála nechvalně proslavená D1. Nikdo ale start neprošvihl, protože pořadatelé na poslední chvíli změnili startovky. Na poslední chvíli byly mimo jiné i pokyny (zveřejněny asi 18 hodin před startem), kterých si někdo ani nevšiml. Prvním závodem byl sprint přímo v Pozlovicích, který sice nebyl zas tak záludný, ale hodně ho ztěžovalo horko, které tento víkend zrovna dosahovalo maxima. Po sprintu jsme se vrátili na shromaždiště, které bylo přímo na fotbalovém hřišti u hotelu Vega. Večer jsme strávili všichni pohromadě v hospodě.

 Druhý den (po snídani zdravé nebo nezdravé varianty) nás čekala nejdelší trať, která byla sice zkrácená, ale s velkým převýšením. Ti kteří si mysleli, že u Luhačovic je rovina a kopec žádný se spletli hodně. Ale alespoň jsme měli z naší základny výhled na okolní lesy a údolí, večer i na Mars na obloze. Fyzickou zdatnost všech prověřila nejen vlastní trať, ale i cesta na start a z cíle, která dala dohromady o 6 kilometrů navíc, zpátky ještě k tomu hodně do kopce. Všichni jsme to ale nakonec zvládli a na shromaždišti jsme mohli sledovat živý přenos sprintu z mistrovství světa v Lotyšsku. Celý jsme ho ale nedokoukali, protože jsme se šli zchladit do místní přehrady. Voda byla příjemná, akorát tak na osvěžení, a ne příliš studená. Přehrada je hodně rozlehlá, proto ani nebyl problém, že by vadilo velké množství lidí. Okolo byly rozmístěny stroje na posilování i půjčovny koloběžek a samozřejmě i stánky s občerstvením. Kromě těch koloběžek jsme využili vše zmiňované. Později už nám nezbylo nic jiného, než se vrátit zpět ke stanům. Míša s Jirkou ještě podnikli menší výpravu za bankomatem do Luhačovic, kde se jim zalíbily místní prameny i sochy. Večer jsme opět strávili v hospodě, ale tentokrát nám k tomu ještě hrála punková kapela Roztrhlej Dedáč s originálními účesy, kteeré jsme si chtěli zkusit vytvořit taky jen pomocí piva, ale bohužel jsme nenašli dobrovolníka, na kterém bychom to vyzkoušeli. Když dohráli, hodně závodníků se přesunulo na party, čehož jsme využili tím, že jsme se pokusili usnout, dokud byl klid.

V neděli jsme absolvovali poslední etapu, a to krátkou trať, opět s vysokým převýšením. Start byl tentokrát relativně blízko a cíl byl přímo vedle kempu, což byl rozdíl oproti včerejšku. Jen kontroly byly trochu víc poschovávané. Následovalo jen balení stanů, židliček a dalších věcí a pak už jen odjezd domů.

   Na závěr je ještě třeba pochválit ekologický přístup pořadatelů, kteří vymysleli pro účastníky výzvu, aby po celé tři dny pili z jednoho kelímku a snížili tím spotřebu plastů. Náš oddíl byl jasně nejšetrnější, protože tohoto bobříka ekologie jsme splnili všichni. Některým jen vadilo, že se znovupoužívaly i kelímky v cíli a pochybovali o čistotě a hygieně, ale v tom vedru byl člověk rád za každé osvěžení.

PS: Podobný přístup asi můžeme očekávat i na PéPéčkách podle toho, co mají napsané na stránkách.

Šárka a Marcela
(Míšiny fotografie v galerii )
Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *