(Šárka)
Ani letos jsme neporušili každoroční tradici a o listopadový státní svátek jsme se zúčastnili Mistrovství světa ve SMIKu. Tentokrát jsme vyrazili do lesa u Mukařova, kde se mělo běžet částečně na nové, dosud v žádném závodě nepoužité mapě a již známé mapě Migrující korýši (na ní jsem mimochodem běžela svůj úplně první SMIK v roce 2014, tenkrát v doprovodu Míši F.).
Hned po příjezdu nás překvapily už typicky listopadové teploty, proto jsme po prezentaci zamířili do hospody na shromaždišti. Tam jsme se zahřáli teplou kávou nebo polévkou a připravili na závod v podobě překreslování jízdního řádu kontrol do grafu. Času ale nebylo nazbyt, po chvíli jsme se proto odebrali na hromadný start, kde jsme měli pět minut předem možnost naplánovat svůj postup v souladu s mapou a jízdním řádem. Jen málokdo stihl naplánovat celý postup, pokud to vůbec je možné, na trati bylo často nutné improvizovat. Les byl naštěstí dobře průběžný, jen někde byly náročné dohledávky kontrol kvůli množství hustníků především v západní části prostoru.
V rámci časového limitu 60 minut jsme se všichni pokusili získat co nejvíce bodů z maximálního počtu 39. Nejúspěšnějším z nás byl Honza Koldina s 22 body, který stihl oběhnout kontroly jak na západ, tak na východ od startu, což už se nikomu dalšímu z oddílu nepodařilo. Podařený výkon podal i tým Marcely a Franty Dudy, přestože Franta byl celou dobu odkázán na Marcelu, jelikož si doma zapomněl brýle i hodinky. Bobeš šel statečně sám, ale bohužel dorazil do cíle po uběhnutí časového limitu a byly mu strženy tři body. Já se svými 17 body spokojená nebyla kvůli velkým mapovým i strategickým chybám.
Ačkoliv ve výsledkové listině jsme letos příliš nezazářili, shodli jsme se, že nás tento typ závodu bavil a je škoda, že se koná jen jedenkrát do roka. Těšíme se na další ročník a doufáme, že se příště přidá více účastníků. Přeci jen, kdy jindy budete mít příležitost zúčastnit se mistrovství světa.. 🙂